14. 1. 2006 - Hned, jak to světelné podmínky umožňují, vyrážíme s foťáky ulovit co nejlepší záběry.

Jsou zde nádherné žluté skalní výchozy, osázené trsy skalniček a sukulentní vegetací.

 Odjíždíme až okolo půl desáté, ale naše paměti v digitálech jsou plné krásných snímku. Co více si přát. Nějak se s té spleti cestiček nemůžeme vymotat. Konečně se to podaří a my projíždíme Totoral směrem na Huasco

Před Freirina doléváme ještě z kanistrů poslední levný benzín z Bolivie. Do Huasco přijíždíme akorát na oběd. Často se říká, že v Čile jsou výborné ryby, tak to zkusím. Na našem filé bych si pochutnal více. 

V městečku potřebujeme vyměnit nějaké penízky, ale nějak se nedaří nalézt Casa de Gambio. Banka je už také zavřená. Po dotazu v obchodě nám ochotně pomáhá starší pán, který tvrdí, že je majitelem místního radia a zajímá se, odkud jsme. Má jen problémy sehnat peseta za 300 dolarů. Nakonec se vše podaří a my můžeme odjet. 

U Freirina navštěvujeme ještě dvě lokality, na kterých rostou Copiapoa alticostata, Thelocephala glabrescens a hlavně krásná dlouhotrná forma Thelocephala sp. Trny jsou slabé, kroutí se a jsou až 5 cm dlouhé. 

Vůbec nevíme o jakou thelocephalu by mohlo jít. Snad se to doma zjistí z literatury. Za Vallenar, asi 0,5 km směrem na La Serena, zastavujeme na lokalitě, kde jsou veliké trsy malých hlaviček kopiapoí. Snad jde už o Copioapoa coquimbana.

Vzhled by tomu i odpovídal. Zajíždíme opět nocovat k oceánu, bohužel to bude již poslední náš pobyt u Tichého oceánu. Osada se jmenuje Los Hornos. Stavíme stany, bohužel brzy se ukáže, že u stezky, po které chodí rekreanti z pláže. No snad to s příchodem tmy ustane. Brzy nastává klid a tak jdeme spát.

15. 1. 2006 - Dnes nás čeká přesun do vnitrozemí, směrem Vikuňa, kde jsou známé lokality eriosycií. Sbohem oceáne, bylo mi s tebou dobře. Kde se teď budu koupat? Přijíždíme do La Serena. Je to větší město. Doplňujeme zásoby potravin a vcelku bez větších problémů se Brian trefuje na tu správnou silnici. Je to krásný asfalt, tak cesta dobře utíká. Mezi La Serena a Vicuňa je veliká přehrada, která zřejmě zásobuje Serenu pitnou vodou. Taky se začínají objevovat první vinice. Tak tady se pěstuje to dobré chilské víno!

 Konečně Vikuňa. U benzínové pumpy doplňujeme palivo a vyrážíme směr Ovalle. Je to již opět praška, která začíná vinicemi. Je pěkný pařák a tak jsem rád, že po 8 km zastavujeme na první lokalitě, kde roste Eriosyce ceratistes. Rozbíháme se po okolních kopcích. Dlouho nemohu nějakou najít, ale nakonec se to podaří. Rostou na poměrně prudkém svahu, kde ujíždí suť pod nohama. Musím si dávat pozor, abych nesjel i s digitálem rovnou do údolí. To by nám oběma moc neprospělo. Rostliny to nejsou moc veliké. Největší nalézám tak 20 cm. Následuje návrat k autu. Jsem tady první , tak si dávám moji oblíbenou stravu, mušle v konzervě a tu placku, co jí říkají chleba (pan).

Kluci postupně doráží a tak můžeme dále, směrem k Ovalle. Najednou uvidím nalevo obrovskou žlutou kouli. Stop! Na to už Brian umí dobře reagovat. Jsou to opravdu ony, Eriosyce aurata a je jich zde veliké množství.

Jsou obalené zralými semeníky. Jsou to celé věnce. Toto je jedna z nejkrásnějších lokalit, které jsme za celý pobyt navštívili. Fotíme se navzájem u těch nejhezčích rostlin. To bude dokumentace. Rostou zde také nějaké s bílými trny. Původně jsme mysleli, že je to nějaká světlotrná forma, ale jen do té doby, než jsme našli semeníky. Bude to asi nějaký Pyrrhocactus. Uvidíme doma, jestli se o tom v dostupné literatuře někde dočteme.

Vracíme se k Vicuňa a najíždíme na silnici k Chilsko-argentinským hranicím směr Paso Aqua Negro, což je chilská celnice, vzdálená od Vikuňa 165 m. Konečně se přibližuji ke svým oblíbeným gymnocalyciím. Když to ale říkám klukům, tak se na mně tak opovržlivě koukají. Snad si dělají srandu. Dnes už určitě do Argentiny nepřejedeme a jelikož nás čeká přejezd přes 5000 m n. m., raději nalézáme malý plácek v přijatelné nadmořské výšce u dravého potoka, který napájí tající ledovec nahoře v horách. Je to v místech, kde končí asfalt a začíná praška. Po chvilce zde zastavuje policejní hlídka a ptá se, co tady podnikáme. Po vysvětlení odjíždí a my se v klidu můžeme věnovat stavění stanů. No v klidu to moc není, protože v údolí okolo potoka pořádně profukuje. Postupně se nám to všem podaří a po zajištění stanu velikými kameny můžeme v klidu zalehnout.

 Pokračování příště…