16.1.2006 - Zabalit a vyrazit směr celnice. Nahoře nad hlavami je už vidět vykukovat sluníčko. Než se ale dostane sem dolů do údolí, tak to bude ještě chvíli trvat. Po chvilce jsme na chilské celnici.

Známé procedury, jako je vrácení chilských emigračních lístků, zběžná kontrola auta a můžeme pokračovat. Celnice byla ve výšce 2121 m/n/m a nás čeká ještě 90 km na samotné hranice a přejezd přes necelých 5000 m. n. m. Pak konečně sjezd do Argentiny. Teď už chápu, proč je ta celnice tak daleko před samotnou hranicí. Po stranách cesty a potoka jsou obrovské hory, sem by se nikdo nevyškrábal pěšky, načež s autem. Taky kdo by v té obrovské výšce na té celnici sloužil. V 3200 metrech je přehrada se zvláštní zelenou vodou

V té šedi okolních kopců bez vegetace, je to takový nevšední pohled. Jediná vegetace je v okolí potoka, ale i ta s vyšší nadmořskou výškou postupně ustává. 3300, 3700, 3800 m n. m. Zde děláme několik fotek u potůčku, který vytéká z ledovce nahoře v horách. Ve výšce 4400 m najíždí Brian nepozorností na veliký kámen a utrháváme výfuk. Naštěstí má kus drátu a tak výfuk přidrátujeme. Dělám několik fotek. Lezu asi 20 m nad auto a mám co dělat, abych to udýchal. Ve výšce 4780 m n. m. je samotná hranice.

Sám nevím, co jsem zde čekal, ale je zde jen několik soch budovatelů, drátěná cedule Chile - Argentina, a nějaký divný pomník s volantem. Je tady slušná zima a tak se postupně všichni oblékáme do teplejšího. Místy jsou zbytky tajícího ledovce a nad hlavou blankytná modř. Je to nepopsatelný pocit. Nejvyšší hora v okolí je Los Olivares, vysoká 6250 m. Jako by se zde zastavil čas. Po čtvrt hodince sjíždíme na argentinskou stranu. Ve výšce asi 3800 m se najednou silně mění počasí. Vjíždíme do mraků.

Slunce zmizelo a není vidět na krok. Argentina bude asi podstatně vlhčí než Chile. Brzy se dostáváme pod mraky a drobně mrholí. Asi po 50 km přijíždíme k Argentinské celnici, kde nabíráme pitnou vodu a pokecáme v rámci našich jazykových možností s celníkama. Je zde opravdu daleko vlhčí klima a teplo. Hned za celnicí zastavujeme na lokalitě porostlé denmnozami a sohrensiemi.

Přijíždíme k další přehradě a kousek odtud se zastavujeme na druhé lokalitě v Argentině. Jsou zde Lobivie a Echinopsis. V další vesničce zastavujeme u místního mechanika, který nám za drobnou úplatu opraví výfuk a zavaří zavírání zadních dveří, abychom zbytečně neztráceli naše zavazadla. Při vjezdu na náhorní plošinu je policejní kontrola, kde si policajt vyplní do tiskopisu údaje odkud jsme a kam jedeme. Po tomto malém zdržení sjíždíme přesně na hranicích San Juan a La Rioja do buše, kde po chvilce hledání nalézáme vhodné místo ke složení našich unavených těl.

17. 1. 2006 - Ráno slunce nádherně zabarvuje okolní pohoří Sierra De Famatina. Pokusím se tu náladu zachytit na digitálek, ale moc nevěřím tomu, že se to povede. Najíždíme opět na hlavní silnici na náhorní plošinu. V některých místech je silnice snížená. Jsou tu vybetonované přechody pro vodu. Jelikož je po deštích, je na těchto přechodech plno červeného bahna. Někde je pomocí nakladačů odhrnují stranou. Projíždíme Guandacol a to již signalizuje první lokality gymen (G. nidulans STO 100). Bohužel není čas. Další zastávka je ve Villa Union, kde kupujeme v pekárně chleba a fotíme náměstí a samozřejmě kostel. Při průjezdu pohořím Sierra de Mango nás zaujmou u silnice kvetoucí Trichocereus tercheckii. Několik fotek a pokračujeme. Míjíme Sanogasta, Nonogasta, kde odbočuje na sever směr Chilecito. Od této chvíle se již budeme vracet směr Bolivie.

V Chilecitu opět zastávka na výměnu peněz. Z města se dáváme směr Pituil. Po 10 km zastavujeme na lokalitě Gymnocalycium saglionis a Tephrocactus articulatus. Saglioni tu jsou do velikosti 40 cm. Nalevo je Pohoří Sierra de Famatina s vesničkou Famatina, napravo Sierra Valasco, kde prováděl své sběry pan Piltz (jeho nádherná forma Gymnocalycium riojense piltziorum P38). Jednou se sem určitě budu chtít vrátit a pořádně to tady prozkoumat.

Naše další zastávka je náhodná, asi 20 km před Pituil a jak se ukáže, rostou zde čtyři druhy gymen. Gymnocalycium riojense ssp. piltziorum s dlouhými i krátkými trny, G. guanchinense, G. nidulans a G. Schickendantzii.

Jeden km za Pituil krátká zastávka a nic pro gymnofila. Konečně oblast okolo San Blas- Las Talas. Zastávka v informačním centru, kde bereme nějaké prospekty. Jsou zde termální prameny a je to něco jako malé lázně. Nás ale zajímá něco úpně jiného. Hned za Las Talas je říčka a malé parkoviště. Vybíhám nedočkavě z auta na místní suťové kopečky, které znám jíž z fotografií. Jsou tady, Gymnocalycium glaucum – mucidum.

Jsou to rostlinky do velikosti 17 cm a mají nádherně modrou pokožku. V zemi veliký řepovitý kořen. Rostlin je zde dost a rostou tu spolu s Gymnocalycium riojense piltziorum. Vracíme se k autu. V nedaleké říčce v rámci možností prováníme hygienu. Za 10 km sjíždíme s asfaltky . Jsou zde všude krásná místa k nocování. Nevydržím a vyrážím prozkoumat terén. Jsou zde opět krásná modrá glauka.

Rostou v čistém písku a nezdá se , že by nějak trpěly. Je po období dešťů, a tak jsou krásně napité. Jsem zvědavý , jak je veliký jejích řepovitý kořen tak jednu rostlinku vyndám z písku a opět zasadím. Je dlouhý asi 20 cm. Kluci už mezitím uvařili polévku, máme také na ochutnání 2 láhve argentinského vína, takže si uděláme pěkný večer.