18. 1. 2006 - Moc se mi z této lokality, kde jsme nocovali, nechce a tak ještě krátký průzkum a přejezd podle pohoří Sierra de Fiambala do městečka Londres. První dnešní lokalita je 1 km před Belenem. Nalevo u silnice je vysoká skála, kde již roste Gymnocalycium catamarcense. Na této lokalitě jsou jen rostliny se světlou epidermis. Je jich zde dost a některé jsou až 40 cm vysoké a různě pokroucené. V Belenu nechává Brian zkontrolovat auto. Je čas na nákup v místním Supermerkádu.

Z města vyjíždíme směr Andalgalá. Po 33 km zastavuje na dvou lokalitách. Roste zde Gymnocalycium catamarcense f. belenense.

Rostliny jsou s tmavou pokožkou a mají většinou silné trny. Z této oblasti bylo děláno hodně sběrů. Některé kaktusy kvetou růžovými květy a většina rostlin má už zralé plody. Jelikož nás dnes čeká přejezd přes pohoří Sierra de Manchao, tak jen krátká zastávka v Andalgalá. Na okraji města hledáme tu správnou prašku a po poradě s místními se to podaří. Cesta se klikatí po úbočích stále výš a výš. Zdá se že je Andalgalá pořád kousek pod námi a přitom jsme už ujeli asi 20 km

Jsou tu ale nádherné výhledy na okolní zelené hory. Všude je bujná vegetace. Z kaktusů Parodia microsperma a Gymnocalycium catamarcense - hybopleurum. Je zde určitě větší vlhko, než v oblasti před Andalgalá. Ve výšce okolo 2800 m n. m. vjíždíme do mraků

Podstatně se ochladí a je velice špatná viditelnost. Ve výšce 3140 m začínáme konečně mírně klesat. Máme v plánu přespat někde u osady Capillitas, 2800 m n. m. Těsně před osadou se dostáváme pod mraky. Capillitas, to je opravdu jen několik domů mimo hlavní cestu. To ale nemění nic na tom, že zde začíná výskyt Gymnocalycium spegazzinii. Je už skoro tma a tak bez průzkumu okolí uléháme zabaleni do spacáků.

19. 1. 2006 - Ráno hned na kopec nad tábořištěm. Stany jsou celý mokrý a tak máme dost času, než vyjde sluníčko a provede vše potřebné. Jsem trochu zklamaný. Jen jedna rostlina Gymnocalycium spegazzinii je pro gymnofila opravdu málo. Asi rostou někde jinde. Několik km za Capillitas zastavujeme a je tu již situace úplně jiná

Rostliny jsou přisedlé, mají čokoládou pokožku, světlé i tmavé trny a jsou do průměru 12 cm. Co je ale obrovské překvapení, že za naším autem zastavují dva osobáky a vystupuje Pepa Odehnal se svojí partou.

Kdybychom to chtěli naplánovat, tak se to nepovede. Všichni máme obrovskou radost. Po pokecu odjíždíme směr Cafayate a postupně se různě potkáváme. Naposled se ještě uvidíme druhý den u El Obelisco. No to ale trochu předbíhám. Další lokalita Gymnocalycium spegazzinii je El Desmonte

Rostou tu jen pod keři a je jich poměrně dost. Jsou už ale větší, než jsme viděli u Capillitas a mají zelené těla. Projíždíme pěkným městečkem Santa Maria

a zastavujeme po 2 km u mírného kopečku, jak říká Venca, u brdku. Roste zde opět Gymnocalycium spegazzinii a Acanthocalicium thionanthum.

Po několika km je již Cafayate

Je to vinařské městečko i s vinařským muzeem. Vládnou zde Francouzi a je to zde vidět. Už jsme odvykli davům turistů. Dáváme si večeři a popíjíme pivka z litrových lahví. To nás samozřejmě trochu zdrží a tak trochu připití stavíme stany neznámo kde, za městem již po tmě.