Nerad se vydávám na tenký led. Myslím tím taxonomické záležitosti.  Většinou je pro mě důležitá lokalita, protože dle mého názoru je plno jmen nadbytečných a což je ještě horší, že k některým popisům vedou obchodní zájmy, což ale rozhodně není případ G. prochazkianum.

       Čím více jezdím, tím více objevuji souvislé vývojové řady jednotlivých populací mých oblíbených gymen.  Na druhé straně musím uznat, že více názvů znamená lepší orientaci v lokalizaci dané populace. Když se řekne například G.prochazkianum, většina gymnofilů ví přesně o co se jedná.  Rozhodně se ale tímto článkem nechci jakkoliv dotknout  mých přátel, kteří kaktusy popisují. Těch lidí si vážím a pro propagaci tohoto rodu udělali  hodně. / rozhodně více než já/.  Původně jsem si řekl, že k taxonomii se budu vyjadřovat, až lépe poznám většinu souvislostí v přírodě.  A k tomu bych potřeboval, jak se domnívám. alespoň 15-20 studijních pobytů na lokalitách.  To ale nevím , jestli budu moci realizovat.

     Z tohoto důvodu jsem můj původní záměr porušil a chci předložit několik faktů k oprávněnosti G.prochazkianum, jako samostatného druhu.

     Rozhodně musím říci, že nález této populace byl dílem obrovské náhody a je třeba objevitelům za něj poděkovat. Na typové lokalitě se vyskytuje jen omezený počet jedinců a i v době nalezení to nebylo o mnoho více. Dnes  dle informací,   které mám ale jen z doslechu, je lokalita vykácená a tím si myslím, že je osud této formy zpečetěn. Je ale pravda, že i v minulosti jsme mysleli, že některé endemické lokality zanikly ale postupem času se našli další lokality, většinou poblíž těch původních.  Byl bych rád,  kdyby tomu bylo i v tomto případě. Je dobré,  že rostlinný materiál je u nás v čisté formě dostatečně namnožen.

    V následujících řádcích bych rád uvedl několik důvodů,  které,  podle mého názoru,  vedou k tomu, že jsem přesvědčen, o nesprávnosti vedení G. prochazkianum jako samostatného druhu.

    Vymezení druhu je jasně dané a druhy by se měly na lokalitách kromě jiného odlišovat přírodními podmínkami, které brání souvislému výskytu stejné populace. Rostliny jsou nuceny se přizpůsobit daným podmínkám a dlouhodobě se vyvíjet  přizpůsobováním daným podmínkám. Například horským masivem, slanou pouští a třeba i velikých rozdílem v nadmořské výšce. V případě drobnější krátkodobé změny podmínek, jako je například vypálení křovinného krytu, jsou většinou rostliny schopné migrovat do podobných podmínek, které měli dříve a nebo se dokonce uskromnit a přežít.  Zažili jsme to již několikrát. Například u G.vatterii se na původní bohaté lokalitě Los Rabonas z důvodu nárůstu křovinného krytu a tím zastínění většiny rostlin, dnes tato populace prakticky nevyskytuje. O několik km dále jsme však objevily další bohaté populace, kde nádherné rostliny rostou na plném slunci.

    200 m/n/m, které dělí G.prochazkianum  od nejbližší příbuzenské populace však  není dostatečný rozdíl pro lokalizaci samostatného druhu.

    V roce 2007 jsem s mými přáteli lokalitu navštívil a trvalo delší dobu, než se nám podařilo několik rostlinek najít. Některé rostliny mají typický řepovitý kořen zeslabený v krčku, ale u několika zkoumaných vzorků to rozhodně nebylo pravidlem, jak je uvedeno v popisu. Je pravda, že většina rostlinek má 3 trny a zase to není pravidlo. Epidermis je opravdu krásně šedá. Jsem přesvědčen, že všechny tyto znaky jsou způsobeny  podmínkami, které na tomto stanovišti vládnou. Nadmořskou výšku kolem 450 m/n/m je možno považovat  v této zeměpisné šíři za extrémní.

    Na další lokalitě Los Algarobos –Orcosuni / 688 m/n/m /, která je vzdálená od typové asi 25 km,  jsme našli populaci, která vykazuje všechny znaky přechodové populace v severní populaci G.bicolor  /v našich starých sbírkách vedenou jako G.bicolor simplex/.  Některé rostliny mají 3 trny a většinou šedou epidermis. Některé mají už zelenou epidermis a většinou 5 trnů. Z to dva vrchní slabé a světlé. Některé rostliny vypadají jako typické procházkianum a mají 1 – 2 zakrnělé světlé trníky. Dokonce některé vzorky rostlin, většinou vypadající jako procházkianum  mají náznak uškrceného řepovitého kořenu, který je typický pro některé rostliny z typového naleziště.

    Severně Los Argarobos si asi po  5 km  typujeme malý kopeček,  který vykukuje z buše.  Je asi 500 vzdálen od prašné komunikace. Po obtížným prodíráním se škrábajícím křovím se dostáváme na upatí kopce, kde již rostou typické  G.bicolor,  jen s poněkud slabými trny.  Na samotném vršku bez křovitého krytu a kde jsou rostliny vystaveny daleko extremnějším podmínkám než dole, rostou drobné rostliny s trny typickými pro běžnou populaci G.bicolor, severní větev.  Jen mají epidermis zabarvenou do fialova.  Je zajímavé, že tento znak je zachovám i u většiny semenáčků, vypěstovaných  v našich evropských podmínkách.

    Pro doplnění  uvádím několik foto z běžných lokalit tohoto krásného kaktusu s lokalizací výskytu v okolí San Pedro Norte a Caminiaga./ okolo 819 n/m/n /

    A nejsevernější výskyt, který je již na okraji Salinas Ambargasta, lokalita Santa Maria-Telares / 421 m/n/m/.  Zde musím z důvodu objektivity mého článku uvést, že i přes extrémní podmínky, které zde také vládnou, rostlinky vypadají jako běžný bicolor, jen mají úplně jemné trny. Spíše bych očekával, že se opět budou podobat G.prochazkianum. Ale k tomuto názoru bych opravdu potřeboval podrobný rozbor a srovnání klimatických podmínek této oblasti z podmínkami na lokalitě u  Quilino. Také je třeba uvést, že jen dvě rostliny, které jsem zde objevil, nemohou sloužit jako vzorek populace. Bohužel s časových důvodů nebylo možné toto zajímavé stanoviště více prozkoumat. Rozhodně se sem ještě v budoucnu budu chtít podívat a případně objevit více rostlin.

    Ještě několik foto kulturních rostlin z mého skleníku.

     Toto všechno mně vede k potvrzení oprávněnosti zařazení G.prochazkianum do širší větve G.valnicekianum / bicolor/,  jako subspecies .