|
Vůz Citroen Berlingo, přezdívka
Beruška
Najeto 11800 km
Počet
navštívených lokalit: 146
Účastníci
Lumír Král
šéf ostravských kaktusářů a jeho žena Dana
Martin
Tvrdík, mírně pokročilý gymnofil a moje žena Petra
3.11.2008
Jelikož
letíme z důvodu nízké ceny letenek z Vídně, tak bude začátek naší
cesty poněkud komplikovaný. Situaci ještě komplikuje fakt, že
Brazilská společnost TAM odlétá z Franfurktu o 2,5 hod dříve. 3
dni před odletem se s tím bohužel nic neudělá a tak vyhazujeme již
koupené jízdenky na Pendolino, které není možno vrátit. V 5.00 hod
nám odjíždí mezinárodní expres Antonín Dvořák z Hlavního nádraží
v Praze. V Brně k nám přistupují naši spolucestující a okolo 9
hodiny jsme ve Vídni, Jižní nádraží. Odtud jezdí několik
železničních společností na mezinárodní letiště.
Ceny
jízdenek se dost liší dle kvality vlakových souprav /od 4 do 13
Euro/. Odlet do Franfurktu je společností Lufthansa, která je
garantem celého našeho přesunu do teplých krajin. Po dvou hodinách
odlétáme s Brazilcema do San Paula, kde nás po dlouhém letu
očekává příjemné teplo a zatažená obloha. Opět se potvrzuje, že
jihoamerické společnosti, které létají na mezinárodních trasách
mají kvalitní letadla. Měl jsem z toho trochu obavy, ale když jsem
si na internetu ověřil, že na tyto lety je nasazováno teprve půl
roku staré letadlo, tak jsem letenky zabukoval.
4.11.2008
Krátké
čekání a tří hodinový přelet do Buenos Aires proběhne bez
komplikací. Přistavení auta jsem tentokrát po zkušenostech
z minulé cesty dojednal až na letiště. Asi po hodině čekání se
konečně objeví zaměstnanec rentacaru. Dozvídáme se, že jelikož
máme úplně nové auto, je potřeba po najetí 2000 km zajet do
značkového servisu na pravidelnou prohlídku. Po sdělení, že
značkový servis je v každém větším městě a že to není problém, se
musím v duchu smát. No budeme si s tím muset nějak poradit. Ještě
mírný problém s nákupem vařiče. Jako vždy je plynová bomba bez
plynu a v době siesty je problém s jejím naplněním. Nakonec
ukecáme jednu paní v soukromé plnírně a můžeme konečně vyrazit
jižním směrem na první lokality.
Při
těchto prvních lokalitách v Jižní Argentině budeme vycházet
s údajů od Jardy Procházky, který tyto území navštívil v roce 1992
a 1995. GPS ještě bohužel v té době neexistovala a tak se budeme
muset spolehnou na mapy a fotky z lokalit. Školení na toto téma
proběhlo jako součást přípravy na cestu u Jardy na jeho chalupě
v Doubravníku a tak se nemáme čeho bát. První lokality gymen /G.
schatzlianum, Sierra.Barrosa a Tandil / necháváme bez povšimnutí,
jelikož nás čekají veliké přesuny a za plánovaných 6 týdnu se nedá
tak veliké uzemí podrobně přezkoumat. Asi 150 před městem
Olavarria sjíždíme z hlavní mezinárodní Ruta 3 na prašku mezi
estancie. Jelikož se v této hospodářsky vytížené oblasti těžko
hledá vhodné místo pro nocování, jdeme se zeptat na místní
estancii, zda by jsme nemohly přenocovat jednu noc před vjezdem na
jejich pozemky. Je to sice 5 metrů vedle silnice, ale když není
nic lepšího, tak to taky přežijeme. Po poradě statkáře s jeho
druhou polovinou / je to tady jak u nás doma /, dostáváme naštěstí
souhlas. Před setměním si oba přicházejí popovídat a představit
své dva syny. Ještě návštěva místní policejní hlídky , která asi
jela náhodou kolem a můžeme zalehnout. Po dlouhé cestě toho máme
všichni docela dost.
5.11.2008
Po
klidné noci nás čeká nádherná modrá obloha. Na to, že ještě nejsou
prázdniny nás upozorňují místní školáci, kteří se svážejí do
školy. Někteří na koni a někteří dokonce na moderních čtyřkolkách.
Je vidět i na osobních autech, že provincie Buenos Aires patří
mezi ty bohatší. Po rozloučení rychle balíme. Naše pánská
polovička expedice se už nemůže dočkat prvních kaktusů. Ta dámská
ještě neví, co je čeká a tak se nějak neprojevuje.
Na
obou stranách silnice kvetou obrovské trsy kosatců. Je jaro a na
přírodě je to vidět. 15 km za městem Azul odbočujeme do leva na
městečko Siera Bayas, kde roste G. shroederianum subsp.bayense
MT 08-321.
Hned na
začátku městečka je na krásných skalkách pomníček, ale bohužel po
gymnech ani stopa. Jen N.submamulosus nám ukazuje, že jsme na
lokalitách našich oblíbenců. Jelikož vím, že Jardova lokalita je
hned u prvních baráků, tak projíždíme městečkem. To místo ihned
poznávám. Z dálky to vypadá jak skládka kamenů, ale oni zde
opravdu rostou, spolu s Wigincií sesiliflorou.
Největší
rostliny do 10 cm. Je jaro a protože jsme jeli na květy, tak
semínka žádné. S tím se ale muselo počítat. Později v dalších
provincií to už bude na semínka lepší.
Když už
jsme ale u toho, tak cestovat na květy u gymen není tak snadné.
Byly lokality, kde to opravdu všechno kvetlo, ale to byla spíše
vyjímka. Rozhodně to nebylo častěji, než když jedeme o měsíc
později. I v tuto pozdní jarní dobu už byly některé druhy kaktusů
odkvetlé a semena ještě nezralá. Rozhodně rozhoduje plno faktorů
o době kvetení jako jsou například nadmořská výška, zeměpisné
umístění lokality, rod a druh kaktusu a roční doba. Každý rok je
to ještě ke všemu jinak.Tyto parametry je prakticky nemožné při
tak dlouhé době cestování na většině lokalit splnit. Jsem ale
přesvědčen, že většina kaktusů je i bez květů v přírodě nádherná.
To co tady říkám o kaktusech neplatí asi tak docela o ostatní
květeně, která má delší dobu kvetení. Většina keřů i skalniček
byla v Patagonii v květu a proto stojí rozhodně za to tyto krásné
oblasti, v tuto roční dobu, navštívit.
Přesouváme se do oblasti Sierra de la Ventana, kde zkoušíme
několik lokalit. Bohužel bez úspěchu na gymna. Asi ještě nemáme
ten správný odhad na prostředí, kde v této oblasti tyto kytky
rostou. Všudypřítomné Cabaňas nás upozorňují, že se pohybujeme
v rekreační oblasti. Budu si taky muset hlídat stav nafty
v nádrži, protože síť čerpacích stanic není kdovíjak hustá.
Hladové oko nádrže už na mně nějakou dobu bliká a naneštěstí jsme
se na místních uličkách nějak zamotali. Po průjezdu pohořím nás
v dálce vítá městečko Tornquist, kde je známá lokalita G. reductum
MT 08-322 . Nejdříve nabíráme naftu. Poprvé se také setkávám
s tím, že je množství nafty ultradiesel u YPF omezeno na 100 ArgP.
No máme ale ¾ nádrže a tak můžeme vyrazit.
Cerro
Tornquist se nám nedaří najít a tak zastavujeme místního cyklistu,
který nám po delším studování naší mapy ochotně poradí cestu a
také nabízí, že když na něj počkáme na další křižovatce, tak nás
zaveze až na místo. Přestože to odmítáme, tak později bere své
služební auto a přijede za námi až na lokalitu. Je to mladý kluk a
tak se s ním naše drahé polovičky rádi účastní průzkumu místní
křížové cesty. My s Lumírem vyrážíme za reductama.
Tahle
lokalita se opravdu povedla. Většina gymen je v květu. Jejich
veliké krémové květy září do daleka a mezi nimi žluté květy
Notocactusu submammulosu.
Po
návratu a výměně e-mailových adres se přesouváme na místní
balneario. Je veliký vítr a tak raději dáváme přednost krytému
místu za stromy.Stavíme stany, vaříme naší oblíbenou polévku a
vyrážíme se osvěžit a umýt do řeky. Na sociálkách se celou noc
svítí, ale přesto nás do odjezdu nikdo nekontaktuje, aby vybral
nějaký poplatek za nocování. V noci je docela slušný nárazový
vítr, ale strany i my to bez větších problémů přežíváme.
|
